České středohoří 2008
České středohoří 2008
Tento úžasný pohled na nádhernou krajinu Českého středohoří se mi vždy ukáže při cestě na sever Čech. Mám tento kraj rád, protože pocházím z Teplic v Čechách a Milešovka byla vždy mým oblíbeným cílem. Podívejte se mnou na nádhernou oblast v létě plnou krásných květin a v zimě ........ uvidíte sami
Dubsky prales
Dubsky prales
Dubský bukový prales Tento krásný bukový prales jsem fotil na jaře 2008 mezi Dubím u Teplic a Cínovcem, těsně na dubským horským nádražím
Přítoky potoka Bílá voda u Harrachova 2008
Přítoky potoka Bílá voda u Harrachova 2008
Přítoky potoka Bílá voda v Harrachově jsou malé, krásné a v době tání sněhu i velmi divoké. Fotil jsem je na dovolené v květnu 2008.
Bílá voda  2
Bílá voda 2
Potok Bílá voda najdete když půjdete pěšky lesem od Harrachova směrem k Mumlavským vodopádům.
Mumlava a okolí 2008
Mumlava a okolí 2008
Potok bílá voda -květen 2008 Potok Bílá voda teče v Krkonoších přímo nad Harrachovem. Fotil jsem ho ráno a ze stativu. Jinak to nešlo, protože se po celou trasu do Harrachova prodírá krásným hustým lesem.
Čertova hora u Harrachova 2007
Čertova hora u Harrachova 2007
Čertova hora v Harrachově Kopec Čertova Hora leží nad Harrachovem v nadm. výšce 1020 m. Je zimním sportovním areálem s lyžařskými můstky, sjezdovkami, množstvím vleků a slalomovým svahem. Na Čertovu horu vás vyveze sedačková lanovka z centra Harrachova a dolů je prima jít pěšky po krásných a zajímavých značených trasách s výhledy na celé Krkonoše, Jizerské hory a na Ještěd.
Potok Huťská strouha v Krkonoších 2008
Potok Huťská strouha v Krkonoších 2008
Potůček Huťská strouha jsem objevil v lese kousek od Harrachova v Krkonoších. Byl malý, divoký a krásný.
Milešovka v severních Čechách 2007
Milešovka v severních Čechách 2007
Milešovka Milešovka je nejvyšší hora Českého středohoří (836,6 m) s úchvatným výhledem do krajiny. Na vrcholu se nachází meteorologická observatoř s rozhlednou. Milešovka je po právu nazývána královnou Českého středohoří. Vděčí za to nejen své nadmořské výšce, ale též krásnému, kuželovitému tvaru, který se vznešeně tyčí nad ostatními vrcholy. Milešovka drží navíc také jeden velký celorepublikový primát. S průměrnou rychlostí větru 28 m/hod je vrchol hory největrnějším místem České republiky. Z geologického hlediska je Milešovka kupou, budovanou sodalitickým trachytem. Její svahy, které dosahují sklonu až 30°, pokrývá přirozený lesní porost. Vytrvalé působení silných větrů na smrkový porost ve vrcholové části hory má za následek formování větví do tzv. vlajkových a bajonetových tvarů. Bohužel je v současnosti tento přírodní úkaz prakticky zcela zničen nepříznivým působením imisí. Z biologického hlediska jsou velmi ceněny také bezlesé části hory. Jedná se o skalní výchozy, sutě a skalní stěnu "Výří skály" při jihozápadním úpatí. Právě v těchto místech se nachází většina významných druhů rostlin. S nejvzácnější evropskou orchideou, zvanou "jazýček kozí", objevenou zde v roce 1874, se ale na Milešovce dnes již nesetkáme. Zato se zde vyskytuje řada chráněných druhů ptactva, hmyzu a měkýšů. Člověk navštěvoval vrchol hory již odpradávna, o čemž svědčí archeologické nálezy keramiky od mladší doby kamenné. V této souvislosti lze uvažovat o kultovním významu hory v období pravěku. Život se na vrchol Milešovky vrátil znovu až na počátku 19. století a to s rozvojem turistiky. Roku 1819 ho navštívil slavný německý cestovatel a přírodovědec Alexander von Humboldt. Ten byl výhledem natolik nadšen, že ho označil za třetí nejkrásnější na světě a až do roku 1839 se sem pravidelně vracel. V roce 1825 začal Antonín Weber, hostinský z Milešova, prodávat turistům na vrcholu hory občerstvení. Pro tyto účely zde vybudoval z větví a roští chatu, kterou vybavil mechovými lůžky pro případné nocležníky. Tato proslulá "mechová chýše" byla záhy nahrazena zděnou stavbou, v roce 1850, zde byla vybudována také kamenná rozhledna. Další významná stavební aktivita na vrcholu hory se datuje do roku 1904, kdy zde byla vystavěna meteorologická observatoř s vyhlídkovou věží. Observatoř, která zde plní svoji funkci dodnes, je zároveň nejstarší českou horskou meteorologickou stanicí. Přístup na rozhlednu nebyl donedávna vůbec možný. Až díky aktivitě obecně prospěšné společnosti "Milešovka" se v roce 1998 opět podařilo zpřístupnit pro veřejnost spodní ochoz rozhledny. Zbývá ještě dodat, že nákladní obsluhu observatoře zajišťuje průmyslová lanovka vybudovaná v severním svahu hory Vrchol Milešovky je přístupný po červené turistické značce vedoucí z Žimi přes Bílku do Milešova a po modré turistické značce vedoucí z Kostomlat přes Černčice do Velemína. Výstup na vrchol vede po strmých kamenitých cestách. Na vrcholu hory se dnes rovněž nachází občerstvení s prodejem suvenýrů. Pro návštěvu rozhledny je zapotřebí zazvonit u branky a vyčkat příchodu zaměstnance observatoře. Při skupině nad 20 lidí je navíc možné absolvovat odborný výklad. Bližší informace o provozním řádu rozhledny a možnostech sjednání odborného výkladu naleznete na stránkách Obecně prospěšné společnosti Milešovka. Zdroj http://www.ceskestredohori.cz/mista/milesovka.htm Mgr. Jiří Šedivý, květen 2004
Harrachov, Mumlava, Mumlavský vodopád a okolí 2006
Harrachov, Mumlava, Mumlavský vodopád a okolí 2006
Harrachov - Mumlava, Mumlava, Mumlavský vodopád. Mumlava a Mumlavský vodopád V údolí říčky Mumlavy přibližně 1,5 km od Harrachova najdete cca 10 m vysoký Mumlavský vodopád. Ten je jedním z nejkrásnějších a také nejmohutnějších v celé České republice. Jen pár desítek metrů proti proudu řeky naleznete také zajímavý erozní útvar - tzv. Obří kotle (obří hrnce) - balvany a skalní plotny s "mísami", které proud dále prohlubuje. Návštěva tohoto místa může být vhodným výletem jak pro seniory, tak i pro rodiče s malými dětmi. Cestou k Mumlavskému vodopádu budete míjet i Hornické muzeum nebo Liščí stezku, která zábavnou formou seznamuje děti s lesem a jeho obyvateli. Zdroj textu http://pruvodce.turistik.cz/mumlavsky-vodopad-Harrachov.htm
Pramen Labe, Krkonoše 2007
Pramen Labe, Krkonoše 2007
Výlet k prameni Labe Vítkovice Parkoviště Horní Mísečky - Vítkovice Parkoviště Horní Mísečky Krajina podél této trasy je plná svědectví o bouřlivém vývoji vysokohorské přírody, ale též o houževnatých snahách lidí využít drsnou horskou přírodu ke svému prospěchu. Začátek trasy je na enklávě Horních Míseček, jejíž osídlení, pravděpodobně spjaté s těžbou rud, je uváděno již v 17. století (1642). Dnes je to známé sportovní středisko sjezdového a běžeckého lyžování. Po svazích Medvědína a Krkonoše vystoupíme až do 1400 m n. m. k Vrbatově boudě. K výstupu si můžeme vybrat hned ze tří cest - žlutě či červeně značenou turistickou cestu nebo pohodlnou Masarykovu horskou silnici, jejíž dnešní podoba vznikla před 2. světovou válkou v souvislosti s budováním vojenských obranných zařízení na hřebenech Krkonoš. Tehdejší pohnutou historii předmnichovské republiky připomínají "řopíky" - malé betonové bunkry, roztroušené nejen na hřebenech Krkonoš, ale i sousedních Orlických, Jizerských a Krušných hor. Malá kamenná mohyla při cestě mezi Vrbatovou boudou a Pančavským vodopádem připomíná dějiště sportovní tragédie z roku 1913, kdy ve sněhové vánici během závodů zahynul přední český lyžař Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata. Z cesty k Pančavskému vodopádu se odkrývá nádherné panoráma náhorní plošiny Pančavské a Labské louky s probleskujícími rašeliništními jezírky. Bohužel se tu naskýtá i pohled na rozporuplný betonový kolos nové Labské boudy, postavené po požáru původní boudy z roku 1830. Ještě než překročíme Pančavu, jeden z největších pravostranných přítoků na horním toku Labe, stojí za povšimnutí změněná květena podél cesty, procházející svahovým prameništěm. Mezi trsy suchopýrku rakouského žlutě kvete violka dvoukvětá, modrofialově pak violka bahenní či kropenáč vytrvalý, vzácně zahlédneme i vstavačovitou rostlinu prstnatec mokřadní. Přijdeme-li k Pančavě v naprostém tichu, můžeme spatřit pstruhu podobnou rybu sivena amerického, který sem byl začátkem století vysazen a vydržel přes silné okyselení vod (kyselé deště) dodnes, na rozdíl od pstruha potočního, který z většiny horských potoků vymizel. Vodopád Pančavy, spadající do více jak 200 metrů hlubokého karu Pančavské jámy, nebyl pro potěr této lososovité ryby překážkou, a tak se siven dostal i do meandrů Labe na dně jámy. Strmé skalnaté srázy Labských jam (Harrachova, Pančavská a Navorská) jsou nádhernou ukázkou kvádrovitého rozpadu žuly, která je zde dominantní horninou, na rozdíl od hřebenu Krkonoše, kde převládají svory a fylity. Všimněte si při zpáteční cestě, že kamenná moře, pozůstatky po mrazovém zvětrávání hřebenů Krkonoš v poledových dobách, jsou v okolí Zlatého návrší (Český hřbet) tvořena drobnějšími a ostrohrannými úlomky, na rozdíl od zaoblených žulových balvanů na svazích Vysokého Kola, (Slezský hřbet). Jedno však mají společné. Na jejich povrchu najdeme pestrou galerii průkopníků osidlování skal a sutí - lišejníky. Po chvíli chůze od Pančavského vodopádu neopomeňte odbočit na Ambrožovu vyhlídku, místo pojmenované po jednom z průkopníků ochrany krkonošské přírody. Otevře se před vámi nezapomenutelné panoráma Labských jam a Labského dolu. Kdysi dávno zde ledovec o mocnosti až 70 m modeloval hluboké srázy a dno jam a téměř čtyřkilometrový ledovcový splaz přemodeloval Labský důl do charakteristického tvaru písmene U, na rozdíl od protilehlého údolí Bílého Labe ve východních Krkonoších, jehož tvar v podobě písmene V prozrazuje "pouze" říční modelaci. Na svazích Pančavské jámy pod námi se rozkládá Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou české strany Krkonoš, pojmenované na počest významného krkonošského badatele prof. Schustlera, který již v r. 1923 formuloval první návrh na prohlášení Krkonoš za národní park. Cesta po hraně Labských jam je přístupná pouze v létě a na podzim. V zimní sezoně je nutné používat o něco výše probíhající zimní tyčovanou cestu v dostatečné vzdálenosti od mohutných sněhových převisů a strmých srázů Labských jam. Po obou cestách se dostaneme k Labské boudě, kde se červená značka stáčí k SZ a asi po 1 kilometru nás dovede k prameni Labe. Lze použít i žlutě značenou Koňskou cestu ke státní hranici s Polskem a po prohlídce téměř 300 m hlubokých srázů Sněžných jam a nedalekého skalního výchozu Violíku se lze opět po žluté značce dostat rovněž k prameni Labe. Symbolická úprava pramenu je doplněna mozaikami erbů větších měst, kterými Labe protéká na své téměř 1200 km dlouhé pouti k Severnímu moři. K pramenu Labe se váže bohatá historie, neboť tudy vedla významná obchodní solná zemská stezka, tzv. Česká stezka, spojující Čechy a Slezsko. V r. 1684 byl pramen Labe za dramatických okolností vysvěcen a teprve nedávno byla jeho přesná nadmořská výška stanovena na 1386,3 m n. m. Od pramene Labe vede žlutá značka jižním směrem kolem křižovatky cest na Harrachov a Horní Rokytnici. Její název U Čtyř pánů připomíná prudké majetkové spory, které zde panovaly mezi českými a slezskými šlechtici v 16. a 17. století. Ke zpáteční cestě na Horní Mísečky zde můžeme zvolit buď o něco kratší cestu k Vrbatově boudě a dále úbočím Krkonoše, nebo po zelené a žluté značce ke hraně Kotelních jam a po červené značce okolo nápadného skalního výchozu Harrachových kamenů a zpět po Masarykově horské silnici na Horní Mísečky. Pohled do dvojice ledovcových karů Kotelních jam, kudy vede Krakonošova cesta, a za pěkného počasí pak výhledy do české kotliny završují naše putování po hřebenech západních Krkonoš. Délka: 14 km Převýšení: 345 m Maximální výška: 1386 m Minimální výška: 1040 m zdroj: http://www.hory-krkonose.cz/
Bílá voda
Bílá voda
Harrachovský potok Bílá voda teče kousek nad městem u Mumlavských vodopádů.
Česká sibiř 2007
Česká sibiř 2007
Krajina České sibiře - srpen 2007 Krajina Benešovska by se pro svůj charakter dala označit jako „typicky česká“. Najdeme zde mírně zvlněnou pahorkatinu s nadmořskými výškami od 200 do 700 m, většina území se však nachází v nadm. výšce přibližně 350 - 550 m. Nápadnou dominantou krajiny je pověstmi opředená hora Blaník (632 m) nad obcí Louňovice pod Blaníkem. Nejvyšší oblastí okresu je tzv. Česká Sibiř v jeho jižní části (mezi Voticemi a Meznem). V této oblasti najdeme také nejvyšší bod okresu - Mezivrata (713 m) s televizním vysílačem. K Benešovsku také částečně patří členité údolí Vltavy - konkrétně část východních břehů vodní nádrže Slapy. Nejvýše položenou obcí okresu je Miličín (617 m). Naopak nejníže leží obce Krhanice na Sázavě -(276 m). Zdroj : http://cs.wikipedia.org/